A celkem vzato, vzít tři trpaslíky

a poskládat je do jedné ženy

ozdobit se narcisy a řvát

haló, bytní, vaše nájemnice

se konečně zbláznila

konečně dopsala poslední báseň

to nemusí být špatné

mé děti budou šťastné

konečně budu tichá

když rovnám ostříhané vlásky

své zrzavé vnučky, páni, to je éro

její slovník je sakra, prase, fuj a auuííí

ale když je milostně laděná, huláká, HULÁKÁ

sluší, líbí, čačí, fajn a prima

(jen občas proložené kanonýrským sakra)

je vášnivka, vrhá se mi do náruče tak

že mi láme nos svým čelem

co chcete po zrzavé osůbce

co sahá k nebím

která svým žvlatláním

vyvolá?

ale schovávám pro ni knížky

prahne po nich, konečně někdo

z mých potomků

vnímá magii slova.

Je nejkrásnější měsíc v roce

je duben, jihnu, jsem rozložená

na tisíc malých kousků

chtěla bych požírat zlatý déšť a všechny podběly

vznícená plastiková kráva, dříve dojná

dnes snad masíčková, no tak mě sežerte

chci cítit vaše zoubky, celá jsem vaše

rozložená, rozložitá, odevzdaná.

Ale nejdřív: sežeru duben, pohltám hlínu

do které jsem zasadila

trávu pro kočku

stanu se ubýváním, porodím varlata

porodím další pičku

být znovu živá, bože, to bych chtěla.